Pohyb a klouby

Günter Bittengel – jak být stále fit?

Günter Bittengel, bývalý útočník pražského armádního klubu a Bayernu Uerdingen, hbitý útočník, který to dotáhl až do reprezentace a nyní i do vedení své srdeční záležitosti – FK Dukla Praha. Právě s ním jsme si povídali o fotbalu minulém i současném a především o pohybu – jak tom vrcholovém, tak rekreačním.

V čem vy sám vidíte rozdíl mezi fotbalem z doby Vaší aktivní kariéry a tím současným?

Tím hlavním rozdílem je fakt, že se z fotbalu vytratila hravost. Za mlada jsme fotbal brali jako hru a zábavu, prostě jsme fotbal brali jako doplněk k jiným sportů. Po škole jsme hodili tašky za dveře a šli lítat ven a věnovali se prakticky každému sportu, který nás napadl. Dnes hrají děti fotbal spíše na počítači, a pokud se nějakému sportu věnují, tak jen v podstatě z jakéhosi donucení, jako povinnost daná jim rodičům.

U vrcholového sportu – tedy fotbalu – je hlavním trendem celkové zrychlení a s tím i spojené rychlejší opotřebení těla. Více se posiluje, fotbal je o rychlosti a dynamice, je to o soubojích prakticky každou vteřinu, o reakci na nastalou situaci. Je prostě na hřišti na všechno podstatně méně času.

Přitom fotbalový věk se paradoxně prodlužuje. Dříve jsme neznali pravidelnou a intenzivní regeneraci, objemy tréninku byly přitom větší. Dnes jsou tréninky úplně o něčem jiném, jsou specifičtější, hráči využívají moderních regeneračních procesů, mají jinou životosprávu…. Produktivní věk fotbalistů se prodlužuje klidně třeba do 35 let. To bylo dříve nemyslitelné, tělo tak dlouhou nevydrželo. Především klouby neměly tu péči…


Jaké problémy Vás provázeli v době vaší aktivní kariéry – čím nejvíce trpí fotbalisté?

Nejvíce dostávaly zabrat menisky a achilovky. To bylo způsobeno především nekvalita obuví, špatným terénem, na kterém se hrálo, tréninky byly i v zimě, na sněhu, na škváře, tělo dostávalo pořádně zabrat. Neznali jsme v podstatě pořádnou regeneraci, byli jsme více takové „přírodní“ děti.


Jak jste předcházel možným úrazům ve fotbale? 

Byl jsem útočník, a když jste byl rychlejší, vtipnější, tak se vám úrazy celkem vyhýbaly. A před těmi třiceti lety nebyla hra na československých trávnících taky tak agresivní. V Německu už to bylo horší, tam byla větší konkurence. Na druhou stranu byl ale v Německu zcela jiný systém – posilovny, strečink, cílený systém regenerace v podobě dlouhého protahování končetin, kontrola těla…. To vše bylo zcela na jiné úrovni než u nás. Pojem jako disbalance těla, hlavně v pánevní oblasti, to vše jsme tady prakticky neznali. Zato jsme dobře znali problémy s popraskanými svaly, vyhřezlé plotýnky, to bylo pro fotbalistu zcela běžné. Až v Německu mi poradili, co s tělem dělat, jak se věnovat kloubům a svalům. A dnes mám v podstatě pokoj, netrpím ničím, co by mi působilo nějaké komplikace.


Jaké doplňkové sporty provozujete v době, kdy jste více funkcionář než fotbalista? 

Určitě tenis, ten miluji a hraju tak dvakrát týdně. Tenis, to je v jednom směru absolutní kontrast s fotbalem. Na kurtu hrajete sami za sebe, nemůžete se vymlouvat na chyby spoluhráčů. Přitom tenis má na druhou stranu parametry fotbalu. Rychlost, dynamika, předvídavost, rychlá reakce a rozhodování – to vše je jako ve fotbalu.

Pak samozřejmě provětrávám kolo. Tady jde hlavně o dobré dýchání a plicní objem. A pochopitelně i zlepšení kondice kloubů.

Jak o sebe pečujete dnes, abyste byl stále fit?  

Vedle těch sportů, o kterých jsem mluvil, spoléhám samozřejmě také na moderní prostředky v lékárnách. Takže vedle dobré stravy dám i na – například – na extra silný kloubní přípravek Condro. To používám pravidelně a dlouhodobě. Hlavně v zimě si doplňky stravy beru více než jindy. A samozřejmě hodně dám na protahování těla a vhodné cvičení.

Günter Bittengel je ročník 1966, bývalý český fotbalista německé národnosti, útočník, trenér, reprezentant Československa a České republiky, v současnosti sportovní ředitel a manažer mládeže a člen představenstva Fotbalového klubu Dukla Praha.

Za československou reprezentaci odehrál v letech 1987 – 1991 čtyři utkání, roku 1995 reprezentoval jednou i samostatnou Českou republiku. Dvakrát startoval v olympijském výběru a 14x v reprezentaci do 21 let. Soupeřům dal 3 góly. V lize odehrál 189 utkání a dal 25 gólů. V letech 1985 – 1991 hrál za Duklu Praha, od roku 1991 do roku 1996 za německý Bayer Uerdingen a poté za Chmel Blšany (1997 – 2001). S Duklou získal roku 1990 Československý pohár. 16x startoval v evropských pohárech a dal tři branky. Jako trenér vedl Chmel Blšany, Viktorii Žižkov či Duklu Praha.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *